Začtěte se do původní reportáže Lídy Velemanové:
Jak to celé vznikalo?
Láios a Iokasta nemají dítě, ale z delfské věštírny se doví, že se jim narodí syn, který pak Láia zabije a Iokastu si vezme za ženu. Když se jim syn skutečně narodí, má být odnesen do skal napospas medvědům, ale posel se nad ním slituje a odnese ho do sousedního království, kde Oidipus dospěje a zjistí, že rodiče má jinde. Jde je hledat, po cestě potká Láia a po jakési hádce ho zabije. Dorazí do svého rodného království a tam se dozví, že kdo zničí sfingu která sedí nad městem a dává záludné hádanky, dostane ruku královny Iokasty a stane se králem. Ten sfingu zničí a vezme si Iokastu. Když se pak Iokasta doví, že Oidipus je její syn, zabije se a Oidipus se jde zeptat věštírny, co má dělat dál. Ta mu řekne, že má jít do háje bohyň pomsty. Ty ho svrhnou do podsvětí. Tam se zjeví všichni mrtví a Oidipus dojde vykoupení.
“Cože? Muzikál? No to se mi snad zdá. Vždyť tam nikdo nebude chtít zpívat!” Taková byla moje první reakce na nápad, že poslední divadelní představení na gymplu by měl být Oidipus v muzikálové podobě. Za krátkou dobu držím v ruce tři papíry s osnovou celé hry a začíná se mi to zamlouvat. Prý mám rezervovanou roli Pýthie. A vlastně proč ne? V té době už Filip skládá první písničky, přičemž jedna z nich je moje věštírna, která se mi děsně líbí. Objevují se první texty (tohle že psal Vojta?) a taky myšlenka, že bude potřeba nějakých financí. Rozpočet se vyšplhal na 30.000,- Kč (což nám tehdy připadalo jako závratná částka). Takže budou potřeba sponzoři. Ale co, duben, nic se neděje, premiéra je plánovaná až na příští rok, na květen.
Chci po Filipovi, aby mi zahrál na klavír ve třídě věštírnu. Budiž, mám ji mít.
Začíná se sondovat, kým by mohly být obsazeny jednotlivé role. Budou potřeba i náhradníci. Postupně se rýsují Oidipus /Vojta/, Láios /Filip/, Iokasta /Martina B./, Pýthie /Já/, sfinga /Pavla/, Erinye/Hana U., Martina K., Markéta Světlíková, Veronika Týcová/, Terressias /Peterka/ a taky první problémy s Iokastou, protože Martina B. odmítá hlavní ženskou roli. Co teď? Přišel nápad angažovat Blanku Hladíkovou, která chodí na zpěv do hudebky. Ta to (nevim jestli nadšeně) přijala a jako náhradnice je zapsána Hana Č. Přibývají další písničky (bude jich 27) a texty.
Zase už nutím Filipa, aby mi přehrál moji oblíbenou věštírnu. Po chvíli přemlouvání ji s viditelnou nechutí a se slovy, že se mu přestává líbit, zahraje.
A už je tu rozhodnutí, že bychom se mohli jít poohlédnout po sponzorech. Máme jich vytipováno asi 10 v Libochovicích a v Lovosicích. 31. května vyrážíme na strastiplnou cestu. Ode všech se dovídáme, že letos už jsou dostatečně vysponzorovaní a po našem ujištění, že ty peníze chceme až příští rok, nám řeknou, že uvidí, co se bude dát dělat. (Jen od Skloservisu v Libochovicích se nám na kontě objevila tisícovka. Taky dobrý, ne?)
Poslední den ve škole jsou rozdány všechny dosavadní texty budoucím účinkujícím.
Filip mi odmítá zahrát věštírnu, ale po hodné chvíli se dočkám alespoň pár taktů, které se mi nejvíc líbí. Jemu už prý vůbec ne.
Přes prázdniny jsou dokončeny skoro všechny písničky. Po nich přichází nemilé překvapení. Blanka Hladíková se na roli Iokasty definitivně z vysoka odmítla. (Zvláštní formulace – red.) Hana Č. se nějak nezdá. Což se rovná, že není Iokasta. Jako další adeptka přichází v úvahu Petra Kaciánová (klavíristka, v hudebce všeobecně známá). Ta taky přichází na první zkoušku hudby se zpěvem. Přichází první zjištění, že nesedí text a tudíž i první výbuch Vojty, provázený tradičními slovy: “Tak si to napište sami!” Za chvíli už ale tiše a poslušně sedí nad papírama a snaží se něco neúspěšně vymyslet.
Filip mi nechce zahrát z věštírny ani akord.
Přichází Milan Vinš, který bude dělat osvětlení a ty věci okolo. Náš rozpočet se vyšvihne přes 100.000. Ale prý by to neměl být problém sehnat. Tak nevím. Hlavní je, že máme tu tisícovku od Skloservisu.
Na druhou zkoušku přichází opět Petra Kacianová, ale bohužel nějak nemůže chytit správný tón a rytmus. Zase už nemáme Iokastu, ale Milan Vinš má známou na konzervatoři, která studuje muzikál. Už zase máme Iokastu. Pořadové číslo 5. Ale napřed chceme vymyslet osvětlení. To nám trvá celé dvě zkoušky a upustili jsme o původně plánované světelné show o přestávce.
Filip smazal z diskety věštírnu. Prý složí něco jiného na ten samý text.
Na příští zkoušku přichází Pavla. Ta se dostavuje a zkouší píseň sfingy. Pavle to jde skvěle.
Je koncert hudebky v Lovoši, je tu i reprák. Filip pouští začátek jedné písničky. Zní to dost dobře a až bude pořádně ozvučený divadlo, tak to bude perfektní.
Je tu nová zkouška a přichází nová Iokasta – Jitka Pavlatová. Hlas má teda dobrý (kam se všichni hrabem), jenom rytmus u jedné písničky dělá trochu problémy.
Filip změnil hudbu k jedné z písniček a Vojta bude muset napsat nový text. Byl na něj tak pyšný.
Nemáme Iokastu. Jitka byla na vyšetření a nesmí zpívat kvůli hlasivkám. Začínáme znovu přemlouvat Martinu B. a jdeme i za Jarmilou Brejchovou. Obě na příští zkoušku přijdou. Mezitím je hotová sfinga a už i já jsem slyšela svoje věštírny. Teda kromě té smazané. Už je tu příští zkouška a přichází obě Iokasty. Martina B. se z toho rychle vymotá a tak tíha celé role spočívá na Jarmile. S tou to vypadá nadějně. Máme Iokastu, ale chce to ještě náhradu. Zalovíme v profesorském sboru a vytáhneme tři možné náhrady – paní profesorky Hourová, Karfíková a Nosovská. Všechny na zkoušku přicházejí. Paní profesorka Hourová prohlásí, že je to na ni moc vysoko, paní profesorka Karfíková, že neumí zpívat, a s paní profesorkou Nosovskou to vypadá docela dobře. Uvidíme v blízké budoucnosti.
Náhradu za smazanou věštírnu doposud nemám. Filipovi se do toho nějak podezřele nechce.
Ludmila Velemanová
jaro 1997
