O představení

Možná si někteří ještě vzpomenete, možná ne.. Je 15. května 1997 a opona Divadla Karla Hynka Máchy v Litoměřicích se poprvé pomalu rozevírá. Hlediště je zcela zaplněné a začíná sice krátké, ale o to úžasnější období života jednoho představení, které bylo zřejmě již předem odsouzeno k úspěchu. Letos je to právě 20 let, kdy parta tehdejších sextánů lovosického Gymnázia za nemalé pomoci několika členů profesorského sboru, rodiny a přátel přivedla na svět muzikálové představení na motivy známé řecké báje. Celkem bylo odehráno devět vystoupení a bylo by jich jistě více, kdybychom to stihli dříve než v maturitním ročníku. To se sice nepodařilo, ale možná to tak nakonec bylo lepší.

Pokud autory paměť neklame, což se v jejich věku již může stát, pak na každém z odehraných vystoupení byl „plný dům“ a neopakovatelná atmosféra. Příběh samotný netřeba představovat, o jeho síle koneckonců svědčí to, že se stal předlohou sice možná propracovanějšího a slavnějšího díla Oidipus Tyranus v podání divadla RockOpera Praha, ale marná sláva, my byli dříve, mnohem, mnohem dříve.

Pojďme tedy společně zavzpomínat na toto neobvyklé dílo, připomeňme si všechny, kdo se na jeho realizaci podíleli. Tyto stránky jsme nadělili jako dárek nejen sobě, ale všem, kteří si na představení občas vzpomenou. Tak vzpomínejte, prohlížejte a hlavně – podělte se s námi o vaše vzpomínky, přispějte chybějícími informacemi a buďte spoluautory těchto stránek.

Na realizaci představení se podíleli

Vojtěch Efler
www.studiomladych.cz
Autor textu / Oidipus

Co Oidipem začalo, to se ve velké změnilo. Zní to pravda, neskromně a vzletně, ale proč být skromný a při zemi. Ledva jsem odrostl gymnaziální škamně a porozhlédl se po velkém světě, zjistil jsem, že divadlo bude asi to nejlepší, čemu se mohu věnovat. Logicky – kdybych se stal učitelem, nebo jaderným fyzikem, napáchal bych určitě mnohem víc škod, než mozolů na potleskem zmožených dlaních diváků. Tak jsem se vydal. Nejdříve na DAMU. Tam mě nevzali. Tak do knihovny (abych splnil službu vlasti v přesvědčení, že případného nepřítele učtu k smrti). Pak znovu na DAMU. Tam mě znovu nevzali a tak jsem to vzal rovnou do divadla. Do Městského. V Karlových Varech. A tam potkal lidi, co na DAMU vzali a stejně skončili tam, kde já. Tak jsme si tam tři roky hráli, já se leccos naučil a leccos pochopil a když náš soubor se slovy „na Pražáky choděj´ víc“ vyhnali z divadla, tak jsem se vydal do Prahy. A tady už to šlo ráz na ráz. Ukecal jsem mikrofon v rádiu, že můj hlas mu sluší nejlíp. Drze se postavil na jeviště, po kterém chodíval i mistr Radek Brzobohatý a dodnes jsem z něj neslezl. A založil si svoje divadlo. Respektive třetinu divadla, protože to divadlo jsme založili tři. Kamarádi, co se mnou utíkali z těch Varů. A tak mluvím do rádia, hraju divadlo (se kterým jako „Pražák“ jezdím na zájezdy i do těch Varů), píšu divadelní scénáře. A tu a tam to roztočím v Ordinaci v růžové zahradě. A taky už dvacet let Filipovi slibuji, že to libreto k našemu dalšímu muzikálu určitě napíšu. Za tři roky mi bude čtyřicet. To stihnu.

Filip Mochnáč
www.mochnac.eu
Autor hudby / Láios

Co Oidipem začalo, to naštěstí také skončilo. Tenkrát mi to bylo trochu líto, protože nikdo z nás přeci nebyl skromný a při zemi. A tak povzbuzen dosaženými úspěchy a potlesky davů jal jsem se přemýšlet, jak dál. Je třeba říci, že rodiče to se mnou vždycky mysleli dobře, a proto ze mě chtěli mít zubaře. Ale každý tehdy viděl, že hudba byla můj život, a tak na to šli od lesa, protože věděli, že si to stejně udělám po svém. A tak mě nechali. Nechali mě pohovořit s velmi moudrým člověkem, profesorem Havelkou z HAMU, který mě povzbudil, abych určitě skládal dál, že je to hezký koníček. Tak jsem ho poslechl a zkusil štěstí na právech. Ani tam si mnou nebyli úplně jisti, ale rozhodli se, že to se mnou zkusí a vzali mě. A mě to kupodivu začalo bavit, a hodně. Takže jak říká klasik, chtěl jsem být právník, vyučil jsem se jako právník a doteď jsem právník. Postupem času jsem si stále více uvědomoval, že zůstanu v Brně, a troufám si říct, že to bylo správné rozhodnutí. Po tvrdé, přísné, nenahraditelné a nezapomenutelné přípravě pod vedením jednoho z nejlepších školitelů u nás jsem byl konečně připraven postavit se do boje za práva klientů, což dělám zarputile dodnes ve své advokátní kanceláři. A na hudbu jsem nezanevřel, naopak. Hraji si pořád a velmi rozvážným tempem skládám hudbu k dalšímu dílku. A taky už dvacet let Vojtovi opakuji, že jestli to libreto k našemu dalšímu muzikálu nenapíše, tak ať si mě nepřeje. Za tři roky mu bude čtyřicet, to určitě stihne.

• Jarmila Brejchová – Iokasté
• Zdeněk Tampier – Šašek – Svědomí
• Ludmila Velemanová – Pýthie
• Jan Hoffmann / Jiří Tůma – Teiresias
• Petr Urban / Milan Materna – Kréon Thébský
• Vojtěch Hauf – Polybos Korinthský
• Petra Jílková / Petra Šiplerová – Meropé
• Hana Urbanová – Erinye – Týsifoné

• Martina Bulirschová – Erinye – Alléktó
• Markéta Světlíková – Erynie – Megaira
• Pavla Linková – Sfinx
• Martina Křtěnová / Petra Šiplerová – Služka
• Jiří Tůma / Ondřej Landa – Forbás
• Andrea Jonášová, Eva Fockeová, Alena Černá, Petra Šiplerová, Jindřich Korner, Stanislav Smutný – dvořané

• Masky: Ewa Mochnáčová
• Účesy: Dagmar Pravencová
• Kostýmy: Ludmila Velemanová
• Světla: Lubomír Peterka
• Ozvučení: Petr Neubert
• Technická pomoc: Lubomír Šenfeldr
• Hudební spolupráce:
  skupina KOMPLETT v tehdejším složení: Petr Neubert, Jan Hoffmann, Mirek Beneš

• Scéna: RAXIS, spol. s r.o.
• Kulisáci: Jindřich Korner, Stanislav Smutný
• Autodoprava: Josef Smitek
• Tehdejší ředitel Gymnázia Lovosice pan Miloš Štyks
• Profesorky a profesoři: Pavla Linková, Jaroslav Týnek, Lubomír Peterka
• Tehdejší vedoucí Divadla K. H. Máchy v Litoměřicích paní Jana Jenčková